skip to Main Content

Univerzita na nadějném rozcestí

Milí přátelé, vážená akademická obci!

Po nějaké době jsem se rozhodl oslovit Vás opět skrze svůj blog a poděkovat za veškerou podporu, kterou vedení UP cítí od pedagogů i studentů, z veřejné sféry i z mnoha organizací a institucí. Ta před prázdninami vyvrcholila tím, že Česká konference rektorů ocenila dynamiku a úspěchy Univerzity Palackého v Olomouci a UP má v České konferenci rektorů nově „svého“ místopředsedu. Zároveň jsem byl v dresu UP jmenován členem skupiny podílející se na vypracování strategického rozvoje pro oblast vysokého školství v následujícím desetiletí, což je pro naši instituci mimořádné ocenění.

Univerzita Palackého má za sebou úspěšné období, které nás katapultovalo do absolutní špičky mezi vysokými školami širší střední Evropy, a to jak v kontextu internacionalizace a výzkumu, tak i výuky či kvality. Zásluhu na tom mají všechny fakulty a pracoviště univerzity, žádná a žádné nestály v uplynulém období stranou. Důkazem našeho vzestupu budiž hostitelství globálního summitu nejprestižnější rankingové agentury světa Times Higher Education, udělení prestižní Evropské ceny za internacionalizaci, kterou budeme na konci září 2019 přebírat v Helsinkách, či posun ve světových žebříčcích, v nichž jsme či klepeme na brány první pětistovky univerzit světa, tedy na brány tří procent nejlepších akademií světa. V uplynulých týdnech byla Univerzita Palackého oslovena konsorciem západoevropských univerzit vedeným Univerzitou v Amsterdamu s nabídkou účasti v projektu „Evropské univerzity“, který zásadně prohloubí spolupráci UP s vybranými elitními akademiemi v Evropě a posune nás kvalitativně mnohem dále ve všech výše zmiňovaných oblastech.

Zároveň UP dokončila náročné a průlomové stavební investice, které zvýší komfort výuky a obecně života akademické obce (rekonstrukce hlavní budovy FF, rekonstrukce budovy Na hradě, rekonstrukce hlavní menzy či pomohou dalšímu rozvoji vědy a výzkumu (Baluo, Centrum kinantropologického výzkumu). V procesu přípravy jsou navíc investice do rekonstrukce Sportovní haly UP, stavby Archívu UP či nové budovy v areálu lékařské fakulty a fakulty zdravotnických věd.

Bodujeme rovněž ve společenské zodpovědnosti. Dokladem jsou mimo jiné Dobrovolnické centrum UP, aktivity právnické fakulty, vzdělávací projekt občanské univerzity UniON či naše osvětová Euforka, sdružující přes dvě desítky vysokých škol.

Vize, s nimiž jsem šel před lety do volebního klání, nebyly planými slovy, ale postupně realizovanou strategií rozvoje. Každá moderní univerzita potřebuje ideje, které její aktuální stav přesahují, a to nejméně ze dvou důvodů. Prvním důvodem je připravenost včas reagovat na budoucí výzvy a problémy, které mohou v následujících letech negativně ovlivnit rozvoj univerzity, pokud budou vedením ignorovány. Druhým důvodem je vysoce konkurenční prostředí v České republice i Evropě. Přestaneme-li mít motivaci na sobě pracovat a posouvat se vpřed, náš nynější úspěch bude záhy zapomenut a univerzita se zařadí do šedivého průměru. Předcházení budoucím rizikům a vytváření rozvojových strategií je povinností a úkolem rektora a vedení UP, jakkoliv debata o nich může být nesnadná a bolestivá. Každý projekt a každá vize tohoto druhu přinášejí řadu překážek a odhalují mnoho problémů. Rezignujeme-li však na snahu po řešení těchto výzev, vzdáváme se tím do značné míry vlivu na vlastní budoucnost. Součástí příběhu jsou pochopitelně i možné neúspěchy, nebude-li širší konsenzus či ochota Akademického senátu UP tyto myšlenky a představy podpořit. I v tomto případě nicméně platí, že úsilí a pojmenování výzev má stejnou hodnotu jako jejich vyřešení.   

Výmluvným příkladem jsou dva velké strategické projekty, které jsou v současné době na univerzitě předmětem diskuze a jejichž myšlenku a argumentaci se sluší pravidelně připomínat.

Prvním z nich je idea vzniku vysokoškolského ústavu, který by měl být vytvořen částečnou integrací tří výzkumných center na přírodovědecké fakultě (CRH, RCPTM) a lékařské fakultě (ÚMTM). Nynější situaci lze dobře připodobnit k problematice důchodové reformy. Česká společnost stárne a je zjevné, že bez hluboké strukturální reformy se veřejné finance dostanou během 15–20 let do nezvladatelného deficitu a že příští generace seniorů bude v takovém případě dostávat měsíční almužnu, nikoliv důstojnou penzi. Analogický případ představují právě tři výše zmíněná, v rámci OP VaVpI (tedy největší investice do univerzity za poslední roky či desetiletí) postavená výzkumná centra, která svou výkonností patří mezi nejlepší v České republice. Protože finance ze strukturálních fondů, tvořící dnes větší část příjmů center, do značné míry v novém programovacím období po roce 2021 vyschnou, je nutné vést již dnes seriózní diskuzi o budoucnosti a dalším financování těchto výzkumných center. Je přitom zcela jasné, že národní rozpočty nebudou schopny vybudovanou výzkumnou infrastrukturu sanovat, protože tyto výdaje by dosahovaly mnoha miliard korun a šly by nepochybně na úkor jiných oblastí vysokého školství. Nemá-li tedy v budoucnu hrozit zánik výzkumných center na UP či jejich udržování prostřednictvím pravidelného dofinancování univerzitou (a tedy rektorátem a jednotlivými fakultami), nabízí se následující smysluplný scénář: dílčí integrace.

V evropském měřítku jsou jednotlivá výzkumná centra na UP sama o sobě poměrně malá a zaměřena na relativně úzký výsek výzkumu, což značně omezuje jejich konkurenceschopnost v mezinárodním měřítku. Kolaborativní výzkum a účast ve velkých výzkumných konsorciích jsou totiž vázány na tzv. „critical mass“, tedy na určitou velikost infrastruktury i na počet vědců a míru interdisciplinarity. Od plánované integrace center si proto slibujeme posun hned v několika ohledech.

Dosažení kritické velikosti infrastruktury a zvýšení interdisciplinarity a provázanosti přírodního a medicínského výzkumu by mohly zvýšit potenciál center ucházet se o vysoce konkurenční projekty v rámci mezinárodní evropské a globální soutěže a podílet se na velkých evropských projektech typu Teaming. Jinými slovy, zvýšily by se šance nahradit citelný výpadek peněz ze strukturálních fondů po roce 2021 a dosáhnout evropské konkurenceschopnosti. Příkladem v tomto směru může být CEITEC v Brně, který se již na období po roce 2021 připravuje a nedávno získal účast právě v projektu Teaming. Tuto budoucí výzvu si univerzity vesměs uvědomují, a snaží se proto integrační strategii aplikovat u své infrastruktury. Karlova univerzita například přikročila k propojení řady výzkumných pracovišť, které do budoucna vytvoří jednu z největších center vědy v ČR, a podobný scénář vidíme u ČVUT či Vysoké školy báňské.

V rámci UP přitom existují ještě další dva důvody, proč tuto debatu vést nyní. Všechna tři výzkumná centra mají v tuto chvíli zajištěno financování do roku 2021 či 2022, a univerzita tedy nemusí do reformy vkládat vlastní investici. Po roce 2021 už však situace může být v tomto ohledu řádově problematičtější. Aktuálně se nám navíc otevírá lákavá příležitost. Vzhledem k výborné výkonnosti center na UP máme od nejprestižnějšího ústavu AV ČR – Ústavu organické chemie a biochemie (pracoviště světoznámého vědce Antonína Holého) – a od Fakultní nemocnice v Olomouci seriózní nabídku na vytvoření společného ústavu, jehož konkurenceschopnost a výzkumná excelence by byly v regionu celé střední Evropy mimořádné.

Je nutno říci, že vytvoření vysokoškolského ústavu by automaticky nezajistilo budoucnost center na UP. Zvýší se však šance na jejich udržení a prosperitu v budoucnu. Tuto skutečnost si koneckonců dobře uvědomují Vědecká rada UP, Správní rada UP či samotné Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Všechny tyto instituce, stejně jako mnoho předních vědců na UP i v České republice, totiž vyjádřily našemu záměru podporu.

Vždy a všude jsem u prosazování myšlenky nové (z většiny virtuální) infrastruktury dodával, že musí být komplementární se stávajícími fakultami a že je nutné, aby byla vytvořena na základě dohody, byť může být (jak ostatně sledujeme) složitá a kontroverzní. Management univerzity pracuje na plné obrátky a snaží se nalézt shodu všech aktérů a představit optimální podmínky. Vrcholnou instancí univerzity je však senát a je na jeho členech, aby vytyčili budoucí podobu naší univerzity.

Druhým typem strategického projektu, který má rozvojový charakter a může naši univerzitu posunout mnohem dále, je diskutovaná idea angažmá UP v zahraničí – aktuálně v jednom z nejstarších měst na světě, v kurdském Erbílu. I tato vize byla součástí mých volebních tezí a představil jsem ji například na posledním veřejném shromáždění univerzitní akademické obce. Protože na Žurnálu UP vyjde rozhovor, v němž celý tento ambiciózní projekt představím a vysvětlím, vyjádřím se k němu na tomto místě pouze stručně.

V obecných rysech má tento projekt za cíl dále zvýšit počet zahraničních studentů, a tím posílit financování UP. A to v zásadě hned dvakrát, protože finance k nám přitečou jak ze strany MŠMT, které v rámci rozpočtu finančně bonifikuje počet cizinců v tzv. ukazateli K, tak ze strany studentů, kteří by si jakožto samoplátci platili studia ze svého. Zahraniční kampus navíc může produkovat motivované adepty do doktorského studia, po nichž je v současnosti stále větší poptávka. V našem uvažování by měl hrát roli i étos pomoci. Pamatuji si na 90. léta, kdy po pádu komunismu univerzitě nezištně pomáhali naši partneři ze zahraničí. Nyní je UP sama v pozici, kdy může nabídnout pomoc regionu, jenž má obrovský potenciál a vůli po budoucnosti. Protože byla Univerzita Palackého (a několik dalších českých univerzit – ČVUT, UTB Zlín, Farmaceutická fakulta UK) oslovena investorem, jenž je ochoten stavbu kampusu zajistit, není tento projekt spojen s finanční investicí ze strany univerzity. Naším vkladem tak bude primárně zajištění akreditovaných programů. Za tímto účelem jsme oslovili několik kateder napříč univerzitou, které vyjádřily svou ochotu připravit akreditované studijní programy a garantovat výuku v rámci bakalářského studia.

Koncept ještě bude na mnoha platformách diskutován, zevrubně představen senátu, a čeká ho také finální jednání na straně hostitele.

 

Vážení kolegové,

jak jsem se snažil předestřít výše, před Univerzitou Palackého leží řada nesnadných úkolů, avšak zároveň má naše univerzita skvělou výchozí pozici. To však platí pouze v případě, že budeme jednotní a nebudeme své interní problémy neustále řešit mediálně či prudkou veřejnou polemikou. Mrzí mne proto, že na několika pracovištích UP rozhořely dlouho latentně doutnající konflikty, jejichž kořeny sahají hluboko do minulosti a v nichž se řada akademiků včetně vedení UP ne zcela orientuje. Vedení UP se snažilo k těmto záležitostem nejprve zaujmout zdrženlivé a střízlivé stanovisko, aby se nestalo jedním z aktérů občas až nedůstojných debat, které často redukují komplexní povahu věci či ji rovnou účelně vytrhávají z podstaty. Jinými slovy, rektor UP se z titulu své funkce nemůže účastnit divokých a polemických diskuzí na neoficiálních platformách, z čehož jasně vyplývá komunikační deficit. Protože však považujeme za nutné transparentně a objektivně informovat akademickou obec a protože některé případy tohoto druhu začínají ohrožovat reputaci naší univerzity, rozhodl jsem se k nim postupně vyjádřit na oficiálních komunikačních kanálech univerzity a forma blogu s odkazy na příslušné dokumenty se jeví v tomto ohledu jako nejefektivnější. V následujících týdnech přibude nový newsletter UP a pokusíme se ještě jednou dostat znesvářené strany k reálné diskuzi na vylepšené platformě UP Reflexe.

Prosím, sledujte tato média, kde by měly být zodpovězeny otázky, jež byly v poslední době pokládány nejčastěji.

S přáním hezkého dne

Jaroslav Miller

Univerzita Na Nadějném Rozcestí
Back To Top